Hříšná těla, křídla motýlí
Jednou už Tě málem měla a už zase by Tě chtěla, hříšná těla, křídla motýlí.
Krev stéká po růži, cos na zeď věšel, průvan sfouk′ a život nešel, potrhaná křídla motýlí.
Krev stéká po růži, cos na zeď věšel, průvan sfouk′ a život nešel, potrhaná křídla motýlí.
R: Vyhni se botám, který vůni šlapou, drtí řádky psané za pouhou jen skývu málem zlatou,
prodají Tě do výkladních skříní, výstavních síní a každej zvlášť do kapsy svý jeapem si pádí.
Jednou už Tě málem měla, za duši Tě podržela, hříšná těla, křídla motýlí,
navratˇ se skálou, kterou z cesty sešel, otoč kamenem, kdes vešel, napni slunci křídla motýlí.
R: Vyhni se botám, který vůni šlapou, sladké písně psané za pouhou jen skývu tak tak zlatou,
prodají Tě do výkladních skříní, výstavních síní a každej zvlášť do kapsy svý jeapem si pádí.
Až vyroste strom, až udeří do něj blesk a hrom, noc se válí,
až vyroste strom a udeří do něj blesk a hrom narovná, rozdělí, podělí, poskládáš, úterý, ne pusu nedělí a půjdeš dál . . .
až vyroste strom a udeří do něj blesk a hrom narovná, rozdělí, podělí, poskládáš, úterý, ne pusu nedělí a půjdeš dál . . .
Vzpomeň si na svět, kdy pro kousek těla zázraky si neviděla, neměla si křídla motýlí.
V roklině pod skálou zjevení, údolí rozšklebené napětím, otevřené spojením,
jeleni obtěžkáni vábením, vrhají se bezhlavě do hlouby - země...
jeleni obtěžkáni vábením, vrhají se bezhlavě do hlouby - země...